Turisté oceňují na Maledivách pláže a korály. Je to ale také místo, kde je nejvyšším zákonem islámské právo šaría pohrdající lidskými právy. Státní občanství mohou získat pouze muslimové.

I přes ukončení třicet let trvající diktatury islámského duchovního Maumoona Gayooma v říjnu 2008 a svobodné volby, které vynesly k moci Mohameda Nasheeda, zůstává pohled na maledivskou svobodu vyznání neradostný. Pouze muslimové mohou získat státní občanství (článek ústavy 9D). Kdo konvertuje ke křesťanství, ztrácí občanská práva. Tím přichází o vyhlídky na dobré zaměstnání, nemá možnost účastnit se voleb nebo vykonávat veřejný úřad. Asi 350 tamějších křesťanů tak žije na okraji společnosti.

Bez svobody vyznání

Na Maledivách nesmějí být stavěny kostely ani zakládána křesťanská společenství. Bibli a jinou náboženskou literaturu mohou vlastnit pouze turisté, a to pouze pro soukromou potřebu. V žádném případě nesmí tyto texty zprostředkovávat místním obyvatelům. Podobně jako v mnohých jiných islámských státech je i na Maledivách běžné, že muslimové, kteří se stali křesťany, jsou ohrožováni a pronásledováni nejen ze strany vlády, ale jako „odpadlíci od víry“ také svými rodinami. Na konci listopadu 2008 se nová vláda postarala dokonce o to, aby znemožnila přístup k jednomu křesťanskému webu. V současnosti se extrémističtí duchovní zasazují o to, aby byl zamezen přístup ke všem křesťanským internetovým stránkám. Opírají se přitom o „Zákon na ochranu svobody vyznání“ (č. 6/94). Ten na Maledivách zakazuje „protiislámské aktivity“.

Turisté nic netuší

Nejen o zmíněném náboženském útlaku, ale také o bídě, domácím násilí a problémech s drogami, které jsou součástí každodenního života většiny Maledivanů, se turisté během pobytu na Maledivách sotva kdy něco dozví. Maledivská vláda totiž úzkostlivě dbá na to, aby cizí návštěvníci ostrovů nemohli přijít do kontaktu s domorodci - výjimkou jsou jen ti, kteří bezprostředně pracují v turistickém průmyslu. Turisté mohou ovšem navštívit pouze 26 z dvou set obydlených maledivských ostrovů.