Při žhářských útocích na křesťany v provincii Paňdžáb zabili muslimští radikálové 14 lidí a mnoho lidí bylo zraněno. Oheň zničil více než 70 domů. Jako obvykle byl příčinou násilí velmi pochybný zákon o rouhání, jehož zneužití je pro muslimy velmi lákavé a snadné.

Radikální muslimové zapálili ve vesnici Korian a ve městě Gojra v provincii Paňdžáb domy obývané křesťany. Zničili také dva kostely. Násilnická lůza, rozjitřená islamisty v místní mešitě, zavraždila 14 křesťanů a mnohé těžce zranila. Mnozí přišli v plamenech o celý majetek, a navíc se bojí o svou existenci.

V Korianu a Gojře bylo zničeno více než 70 domů. CSI, Reuters  

Náboženský extremismus

Pákistán je státem, který od svého vzniku v roce 1947 (jako muslimská část Indie) pendluje mezi islamizací a modernizací. Náboženský extremismus v poslední době bují a je pro stát nepřehlédnutelným problémem. V roce 1986 schválený „zákon o rouhání“ je výsledkem letité a systematické islamizace. Zákon předepisuje tresty za rouhání a nevhodné poznámky o proroku Mohamedovi. Usvědčený může dostat peněžitou pokutu, vězení, ale ve „vážných“ případech i smrt. Protože stačí jen udání a není potřeba svědků, je uplatňování zákona vlastně zákonným terorizováním menšin. Křesťané představují pouhá dvě procenta ze 162 milionů obyvatel Pákistánu. To ale v praxi znamená, že 3,24 milionů našich bratří a sester ve víře je každý den vystaveno libovůli svých islámských sousedů. V podobné situaci jsou ještě dvě procenta hinduistů. Nejenže se tak snadno odstraňuje úspěšnější konkurence v obchodě či řemesle, ale zneužívání rozjitřené lůzy vede ke stále častějším raziím.

Neudržitelná nařčení

Také při útocích v Korianu a Gojře byli křesťané obviněni ze zlehčování Koránu. Provinili se tedy proti zákonu o rouhání. Současný ministr pro menšiny Shahbaz Bhatti označil obvinění za neopodstatněná a požaduje po parlamentu jasné stanovisko. Byla také přijata rezoluce odsuzující útoky, která vyjadřuje solidaritu s oběťmi a žádá potrestání viníků. Křesťané v Pákistánu reagovali na hrůzné násilnosti protestní akcí. Odsoudili útoky a selhání úřední moci. Žádali také o spravedlnost a ukončení roky trvající náboženské diskriminace. Křesťané si jsou dobře vědomi toho, že se tím mohou stát také cílem dalších útoků. Na druhé straně to ale ukazuje i na to, jak vážná je ve skutečnosti jejich situace a úpěnlivá snaha o ukončení pronásledování. Vláda v Islámábádu by měla, jak je patrné z poselství protestní akce, uznat křesťany jako náboženskou menšinu a vyvinout snahu o respektování náboženské svobody a její ochranu.

První pomocná akce CSI

CSI zahájila bezprostředně po útocích akci na pomoc obětem. Ve spolupráci s katolickým právníkem a obhájcem Khalilem Tahirem, který akci CSI pomáhal organizovat na místě, se pomoc k obětem mohla dostat rychle. Mnozí neměli kde bydlet a přežívali v ubohých podmínkách. Svým nasazením si Khalil Tahir vytváří nepřátele na život a na smrt. Jeho žena a tři synové se musejí ukrývat.

Přesto se vytrvale a statečně zasazuje za pronásledované jako obhájce nařčených z rouhání. V očích islamistů je však vinen stejně jako obžalovaní ze zlehčování Koránu, které obhajuje.

Pomoc dorazila k potřebným. CSI  

Pokojná manifestace v Ženevě

Tichý protest před Palácem národů v Ženevě CSI  

Koncem srpna se CSI podílela na akci pákistánských křesťanů, kteří žijí ve Švýcarsku. Jejich pokojná demonstrace před Palácem národů v Ženevě měla upozornit veřejnost na hrůzy, které se dějí v jejich vlasti. Společná akce měla také poukázat na to, že náboženská svoboda není samozřejmostí. Život křesťanů je zákonem o rouhání denně ohrožován. CSI se přidává k žádostem pákistánských křesťanů o zrušení zákona, který porušuje lidská práva.