V Rumunsku CSI podporuje nadaci Speranta Copiilor, jež prosazuje koncept pěstounských rodin. Jedná se o alternativu k bezcitné státní péči o osiřelé děti ve státních dětských domovech z období komunistické diktatury. Hlavním cílem tohoto modelu je péče o vývoj dětské osobnosti výchovou v křesťanském duchu.

Zanedbané děti, osobně neangažovaný personál státních dětských domovů, zdravotnická zařízení jako zásobárna infekcí. Takto je možné popsat katastrofální stav ve státních sirotčincích za komunistické diktatury v Rumunsku, který často šokoval svět.

V roce 1994 zahájila CSI v Rumunsku podporu mnohem láskyplnějšího modelu péče a výchovy osiřelých děti, zaměřeného na výchovu v křesťanském duchu v pěstounských rodinách. Vznikly první plány na založení dětské vesnice s názvem „Naděje pro děti“. Pro manželské páry, které si osvojily sirotky a opuštěné děti, byly v Campině postaveny tři domy.

Campina se nachází asi 120 kilometrů severně od hlavního města Bukurešti v malebné hornaté krajině na úpatí Karpat. Zde byly v rámci nadace Speranta Copiilor (Naděje pro děti) a za pomoci CSI postaveny tři domy, pro něž byly pečlivě vybrány bezdětné rodičovské páry, které přijaly do opatrování celkem deset osiřelých dětí.

Koncept pěstounských rodin, v nichž je dětem věnována individuální péče, byl za komunismu zanedbán, a nyní tak představuje určité novum. Dnes se však i Rumunsko stále více přiklání k modelu menších rodinných domů a pěstounských rodin.