Otroci v Súdánu jsou jako zranění na pokraji smrti, kterým nikdo nepomůže. Již 15 let pomáhá CSI těmto lidem vrátit se zpátky do svobodného života.

Výchozím bodem cesty mnoha otroků do Ameriky byl „Cape Coast Castel“ v blízkosti ghanského hlavního města Accra. Dne 11. července 2009 navštívil pevnost vzácný host. Americký prezident Barack Obama a jeho žena Michelle si při státní návštěvě Accry připomněli, že dějiny, jakkoliv jsou bolestné, mohou být překonány. Toto historické místo má být varováním, jakých hrůz jsou lidé schopni. Obama srovnal objekt pevnosti s koncentračním táborem v Buchenwaldu, kde v červnu 2009 vzpomínal na nacistické oběti.

Osvobození otroci na okraji cesty CSI  

Otroci nejsou tématem

Zaoceánský obchod s otroky a zločiny nacismu patří naštěstí minulosti. Přesto jsou hrůzné činy otrokářství ve 21. století stále ještě živou skutečností. A na rozdíl od pevnosti na pobřeží Atlantiku a mučíren v Buchenwaldu nemají otroci v Súdánu žádný památník. Elity tohoto světa jejich neustálé utrpení nezajímá. Barbarsky týrané ženy a děti jsou bezcenné, přinejmenším v povědomí politických, hospodářských a náboženských elit. Politici se tímto tématem obtěžovat nechtějí, protože jim nepomůže vyhrát volby. Pro globalizované hospodářství, pro OSN, dokonce pro mnohé lidsko-právní neziskové organizace otroci v Súdánu prostě neexistují. Představitelé církví mlčí, protože varování islámským otrokářům by mohla škodit mezináboženskému dialogu s islámem. A média, hlídací pes demokracie? Vydělali na skandálu a teď se zabývají jinými tématy. Otrokářství a nucená islamizace jsou pro povrchní čtenáře příliš silnou kávou.

Nezhojená rána

Očitá svědectví a rozhovory pracovníků CSI o utrpení otroků jsou důležité. Slouží jako důležitý a potřebný „úder mezi oči“, který má probudit lidi z letargie a upozornit, že otrokářství je jako nezhojená rána, která nutně potřebuje ošetření. V květnu 2009 mohla CSI osvobodit dalších 232 většinou dlouhodobě vězněných otroků a přivítat je v jejich domovině. S každým bylo uskutečněno interview, byl vyfotografován a dostal startovní humanitární balíček, v němž byly základní potřeby pro přežití na svobodě.

Maria Atak vítá pomoc, kterou jí předal John Eibner. CSI  

Pracovník CSI John Eibner hovořil s Mariou Atak, jednou z osvobozených: „Pocházím z vesnice Wathok, kde jsem žila se svými rodiči. Vzpomínám si, že jsem jako dítě chodila do kostela a ještě dnes umím zpaměti Otčenáš. Když mě objevili arabští zloději lidí, byla jsem ještě malá. Přivázali mě na koně a společně s mnoha jinými odvezli pryč. Jeden z nich, Muhammad Ibrahim, mě velmi týral, ačkoliv jsem byla ještě dítě. Musela jsem u nich bydlet. On a jeho žena Toma měli pět dětí, které chodily do školy v Ed Daein (Dárfúr). Já do školy nesměla. Domnívám se, že otcem mého dítěte je Muhammad. Jistá si nejsem, protože dovolil také jiným, aby mě znásilňovali. Protože mě Muhammadova žena nesnášela, byla jsem poté, co se mi narodilo dítě, propuštěna. Nevím, jestli moji rodiče ještě žijí, ale zkusím je najít. Nikdy nezapomenu na Boží péči. Bůh mi pomohl zbavit se Muhammada Ibrahima, bude při mně stát i nadále. Ve svém srdci jsem se svého křestního jména Maria nikdy nevzdala a nyní na svobodě je mi dražší, než kdy předtím.“

Jedinečný úkol

Taková svědectví, jako podala Maria Atak, nás zavazují, abychom pokračovali v práci zahájené před 15 lety. Susan Rice, někdejší asistentka americké ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightové a nynější velvyslankyně Spojených států v OSN, řekla po návštěvě v Jižním Súdánu: „Svědectví žen a dětí, které byly zajaty, zotročeny, mučeny a znásilňovány, na mě silně zapůsobila. Bylo jim dokonce ukradeno náboženství a víra. (…) Tyto hrozné činy nelze nijak omluvit. Pachatelé chtěli obyčejné, přímé a čestné lidi, kteří žili v mimořádně těžkých podmínkách, ponížit. A odvážné lidi, kteří přicházeli z ciziny s cílem pomoci, chtěli zastrašit.“


Vy, milí přátelé CSI, podpořte nás v našem úsilí pomáhat na cestě zpět těmto hluboce zraněným lidem, kteří stojí na hranici mezi životem a smrtí a na které svět zapomněl.