Lidské bratrství?

19. srpna 2019

Ježíš jim řekl: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.“ (Evangelium podle Jana, 11 – 16)



Islámský útlak křesťanů vytrvale sílí

Ježíš jim řekl: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.“ (Evangelium podle Jana, 11 – 16)

Papež František navštívil Arabský poloostrov a podepsal s vrchním imámem káhirské univerzity Al Azhar Ahmedem Al Tajíbem Dokument o lidském bratrství.

Ještě než do Dokumentu nahlédneme, měli bychom si připomenout, že soužití křesťanů s islámem je velice těžké. Křesťanství je celosvětově nejpronásledovanější náboženství a jeho současným hlavním a mnohdy velice krutým  pronásledovatelem je právě islám. Islámské země pravidelně obsazují v žebříčcích náboženské svobody pozice nejhorších zemí. Obecně platí, že v žádné zemi s muslimskou většinou není úplná náboženská svoboda, jak ji známe na Západě a je tedy velmi těžké nevidět souvislost nesvobody  s islámem a uplatňováním islámského práva šaría. A tak lze předpokládat, že je pro křesťanské menšiny žijící v zemích s islámskou většinou důležité, na čem se autority dvou dominantních náboženství dohodly. Kdo by čekal, že v textu bude zmíněn problém pronásledování křesťanů islámem, nedočká se.  Mimo jiné se v něm praví:

Dále – pevně – prohlašujeme, že náboženství nikdy nenavádějí k válce, nepodněcují nenávist, zášť a extrémismus a nevyzývají k násilí či krveprolití. Tyto pohromy jsou výsledkem úchylky  náboženských nauk, politického zneužívání náboženství a také interpretacemi nábožensky zaměřených lidí, kteří v určitých dějinných úsecích zneužili vlivu náboženského cítění na srdce lidí, aby je přiměli k jednání, jež nemá co do činění s náboženskou pravdou, za účelem realizovat  světské a krátkozraké politické a ekonomické cíle. Proto žádáme, aby všichni přestali zacházet s náboženstvími účelově a rozněcovat tak nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus a neužívali už Boží jméno k ospravedlňování vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku. Žádáme o to na základě naší společné víry v Boha, který nestvořil lidi proto, aby se mezi sebou zabíjeli nebo svářili, ba ani proto, aby byli mučeni či ponižováni ve svém životě a své existenci. Všemohoucí Bůh totiž nepotřebuje být někým bráněn a nechce, aby Jeho jméno bylo užíváno k terorizování lidí.

 

Svoboda je právem každého člověka: každý má svobodu vyznání, myšlení, vyjadřování a jednání. Pluralismus i rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti. Tato božská Moudrost je počátkem, z něhož je odvozeno právo na svobodu vyznání a svobodu být odlišní. Proto je odsouzeníhodné nutit lidi k přijetí určitého náboženství nebo určité kultury, jakož i vnucovat civilizační styl, který druzí nepřijímají.

Z textu  vyplývá, že „poruchy“ v soužití nezpůsobují náboženství, ale jen jejich chybná nebo účelová interpretace. Potíž tedy podle Dokumentu není ani náhodou s islámem jako takovým, ale týká se všech náboženství a jde  „jen“ o jejich chybný výklad. Není tedy třeba islám měnit, není mu v podstatě možné  nic vytknout, protože je prostě dobrý, stejně dobrý, jako třeba křesťanství.

Má vůbec myšlenka o dobrých základech všech náboženství, a tedy i islámu, oporu v základních islámských textech, v postojích současných představitelů islámu, anebo dokonce v široce rozšířené praxi?

Základní texty

V základních textech islámu (Korán, Sunna a Síra) je na náboženskou diskriminaci „zaděláno“. Pravidla o soužití s jinověrci jsou vtělena do islámského práva šaría, které je z Koránu a Sunny odvozeno. Jinověrci jsou druhořadými občany s nižším postavením, s omezeným právem na spravedlnost a získávání pozic ve státní správě. Podle práva šaría se odpadlictví od islámu trestá i smrtí. Trestné je rouhání, tedy jakákoliv kritika islámu. Křesťan se nesmí oženit s muslimkou. Muslim s křesťankou ano – děti jsou automaticky muslimové. Zakázaná je evangelizace – tedy esenciální prvek života křesťanských církví. Džihád je legální forma šíření islámu – nenásilný, ale může být i násilný, protože islám se netají, že jeho konečným (utopickým) cílem je podvolení se všech lidí Alláhovi.  Forma džihádu se odvíjí od charakteru území, na kterém se muslim nachází – zda je v Dár al-harb („dům války“) nebo Dár al-islam („dům islámu“).

V Dokumentu se tvrdí, že válka, nenávist, nepřátelství, extremismus a násilí nevyplývají z náboženství, ale  jsou „důsledkem odchýlení se od náboženských učení“. Nebo, že „Terorismus je pohoršující … ale není výsledkem náboženství, ale jen nesprávné interpretace náboženských textů.“

A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! (Korán 9: 5)

A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. …… (Korán 5:33)

A hle, Pán tvůj vnukl andělům: „Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!“ Korán 8:12

Mohli by ti, co tvrdí, že jde jen o chybnou interpretaci, vysvětlit správné a mírumilovné chápání těchto a desítek  dalších textů v Koránu?  Islám v podobě, v jaké ho vykresluje Dokument, nemá mnoho společného se skutečným islámem.

 

Postoje a názory představitelů islámu

Text Dokumentu deklaruje náboženskou svobodu v obou náboženstvích jako hotovou věc. To ale neodpovídá realitě. Představitelé současného islámu vycházejí z Mohamedových slov: „Kdokoliv změní své islámské náboženství, bude zabit“ (Bukhari 9.8.4.57).  Pokud by byl tento zákon skutečně z islámských zákonů vynechán, mělo by to pro islám dalekosáhlé následky – z rychle rostoucího náboženství by se v případě beztrestného odpadnutí mohlo stát rychle se menšící náboženství. Jak prohlásil renomovaný klerik Jusuf Karadáví: „Kdybychom netrestali odpadlictví, islám by přestal existovat.“ Proto je velmi málo pravděpodobné, že by islámští vůdci měli v úmyslu tento sektářský prvek odstranit. Samotný imám Al Tajíb v roce 2016 prohlásil: „Znalci islámského práva ze čtyř hlavních právnických škol ((hanbali, hanífía, šáfí, máliki) považují odpadnutí za zločin a potvrzují, že se odpadlík musí zříct apostase, nebo musí být zabit“.

Také  kuvajtský duchovního Othman Al-Khamis, pouhé tři týdny před podepsáním Dokumentu řekl: „Odpadlíci  se dopouštějí zločinu, stejně jako cizoložníci. (—) Taková osoba je potrestána, protože odpadlík se staví islámu na roveň, a proto je potrestán, jako kdyby proklínal proroka Mohameda nebo Alláha. To je důvod, proč je odpadlík zabit.“ Pokud Al-Tajíb opravdu odmítá trestání odpadlíků, mohl by začít tím, že napomene  Othmana Al-Khamise a tisíce dalších islámských duchovních, kteří hlásají povinnost zabíjet apostaty. 

Podobné je to v případě znásilňování nemuslimských žen. Al Tajíbova univerzitní kolegyně, profesorka Suad Saleh, v nedávném rozhovoru pro televizi Cairo mnohé multikulturní relativisty šokovala, když prohlásila, že znásilňování žen je v islámu povoleno jako legitimní prostředek války mezi muslimy a jejich nepřáteli. Podle ní muslimům znásilňování nemuslimských nebo nevěřících žen povoluje Alláh, aby je ponížil. Islámská akademička prohlásila, že muslimové smějí mít sexuální otrokyně a že otroctví existovalo už před islámem a toto náboženství ho jen zavedlo do své praxe. https://www.youtube.com/watch?v=tGOhjw-85bA .

Univerzita Al-Azhar, neoficiální hlava sunitského islámu, neodmítá nadřazenost muslimů nad nemuslimy, nezakazuje a neodmítá tresty za konverzi od islámu, nepovoluje muslimkám sňatky s jinověrci, neodmítá tresty za „rouhání“, schvaluje sexuální zotročování nemuslimek. Nevydala fatvu odsuzující sebevražedné atentáty. Ve všech těchto postojích je obsažen násilný potenciál.

Al-Tajíb si uvědomuje, že setkání s papežem mu pomůže budovat obraz islámu jako náboženství míru. Pro zlepšení obrazu islámu podepíše  Dokument „ve jménu Boha, který stvořil všechny lidské bytosti rovnými co do práv, povinností a důstojnosti a povolal je, aby žili spolu jako bratři, naplnili zemi a rozšířili na ní hodnoty dobra, lásky a pokoje.“ To jsou ale hodnoty, které v právu šaría nenajdete.  

 

Každodennost

Od září 2001 byly ve světě ze strany džihádistů spáchány desítky tisíc  teroristických útoků. V některých oblastech jde až o genocidu křesťanů a náboženských menšin (Nigérie, Blízký východ). Nejde ale jen o terorismus.  Kromě teroristických útoků dochází např. v Pákistánu, Egyptě nebo v Nigérii k četným únosům křesťanských dívek, které jsou znásilněny, donuceny k sňatku a konverzi k islámu. (viz učení prof. Saleh). Nejhorší je stav náboženské svobody v Saúdské Arábii, kde netolerují žádný projev neislámského náboženství. Prohřešky proti právu šaría jsou brutálně trestány. Ještě zhoubnější je pak působení naftových monarchií navenek. Plošné financování radikálních imámů, mešit a madras saúdskými a katarskými petrodolary se projevuje  radikalizací muslimů i v dříve relativně liberálních a tolerantních islámských státech, jakými přes zhoršující se situaci zatím jsou Bangladéš, Malajsie a Indonésie. Jde o problém celosvětový a netýká se jen zemí s muslimskou většinou (Srí Lanka). Pro ilustraci připomeňme nedávné konstatování starosty Bruselu, že všech 51 bruselských mešit je v rukou saláfistů (islámských radikálů).

Také tresty za rouhání jsou důležitým aspektem islámského práva šaría. Vyvraždění redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo nám připomnělo, že i Evropy se může dotknout šariátský pohled na kritiku islámu vtělený v mnohých islámských zemích do zákonů o rouhání. V Pákistánu čekají desítky křesťanů odsouzených za rouhání na trest smrti. Až 1000 lidí je z rouhání obviněno. Mnozí byli za údajné rouhání lynčováni fanatickým davem muslimů.

Státy  Organizace islámské spolupráce (sdružení všech zemí s muslimskou většinou) se opakovaně na půdě OSN snaží prosadit univerzální platnost zákonů proti rouhání – nástroje k potírání „islamofobie“, tedy jakékoliv kritiky islámu. Jde o velice účinný nástroj v rukou radikálů a je namířen především proti reformním muslimům a příslušníkům náboženských menšin. Proto je často  za nejvážnější problém ve vztahu křesťanů a muslimů zcela absurdně poukazováno na „islamofobii“. Co na tom, že jsou křesťané v islámských zemích pro víru zabíjeni a zotročováni?

 

Vzkaz pronásledovaným

A jaký vzkaz tedy vysílá Dokument příslušníkům pronásledovaných náboženských menšin, konvertitům od islámu nebo reformním muslimům? Tedy těm, kterých se problém vážně týká?

 

Před nedávnem sepsali bývalí muslimové, kteří se stali katolíky, otevřený dopis papeži Františkovi. (https://exmusulmanschretiens.fr/en/) Mimo jiné se v něm píše.: Svatý otče, (—) Dovolte nám přímo vyslovit,  že nerozumíme Vašemu učení o islámu, jak ho čteme v bodech 252 a 253 apoštolské exhortace Evangelii Gaudium.  Nezohledňuje  skutečnost, že islám přišel po Kristu, a tak je a může být pouze Antikristem (viz 1. Jan 2,22), a to jedním z nejnebezpečnějších, protože se představuje jako naplnění Zjevení (jehož by Ježíš byl pouhým  prorokem). Pokud je islám sám o sobě dobré náboženství, jak zdá se  učíte, proč jsme se stali katolíky?  Nezpochybňují  Vaše slova  správnost volby, kterou jsme udělali za cenu ohrožení vlastního  života? Víte, že islám nařizuje pro odpadlíky trest smrti (Korán 4.89, 8.7-11)? Jak je možné srovnávat islámské násilí s takzvaným křesťanským násilím?

(—)

Váš proislámský postoj nás vede k odsouzení skutečnosti, že muslimové nejsou vyzváni, aby opustili islám. Mnozí bývalí muslimové, jako  Magdi Allam, dokonce opouštějí církev, znechuceni její zbabělostí, zraněni dvojznačnými gesty, zmateni nedostatkem evangelizace,  zaskočeni skandální chválou  islámu… (—) Máme dojem, že neberete vážně slova  svého bratra Nona Amela, chaldejského-katolického arcibiskupa  Mosulu v exilu,  když říká: „Naše současné utrpení je předehra toho, které vy, Evropané a západní křesťané, zažijete v blízké budoucnosti. Ztratil jsem svou diecézi. Ústředí mé arcidiecéze a mého apoštolátu obsadili radikální muslimové, kteří chtějí, abychom se obrátili nebo zemřeli.(…)   Vítáte ve Vaší zemi stále větší počet muslimů. I Vy jste v nebezpečí. Musíte činit silná a odvážná rozhodnutí (…).  Myslíte si, že všichni lidé jsou si rovní, ale islám to neříká. (…) Pokud to dost rychle nepochopíte, stanete se oběťmi nepřítele, kterého jste si pozvali domů.“ (9. srpna 2014).

Je to otázka života a smrti, a jakékoli uspokojení vůči islámu je zrádné. Nechceme, aby Západ pokračoval v islamizaci a nechceme, aby tomu napomáhalo Vaše jednání.  Kde bychom pak hledali útočiště?

 

Snaha zamlčet pravou podstatu islámu podkopává snahy reformních  muslimů dopracovat se k přijatelnější verzi islámu. I na  Západě jsou okřikováni a umlčováni. Dr. Majid Rafizadeh – absolvent Harvardu, badatel, podnikatel, politolog, o tom říká:

„Poprvé jsem přišel do USA za vlády prezidenta Obamy. (—)Byl pro mne šok, když jsem velice rychle přišel na to, že křesťané a židé mohli kritizovali své vlastní náboženství, ale já jsem nemohl kritizovat islám. To mi nedávalo vůbec žádný smysl.

V Íránu a Sýrii, kde jsem vyrostl, státní orgány mohou zatknout, uvěznit, mučit a dokonce i popravit člověka za to, že řekl něco, co nebylo dostatečně pozitivní vůči dominantnímu náboženství země, islámu. Zvenku se zdá, že jediným místem pro ty, kteří by chtěli reformovat islám, je Západ. (—) Západní instituce využívají mnohem jemnější metody pro potlačení kritiky islámu. Jednou z těchto metod je označování  i konstruktivní kritiky za propagaci „islamofobie“. Čím víc budeme skrývat nebo ignorovat konstruktivní kritiku islámu, tím těžší bude provést v tomto náboženství reformy, a tím jednodušší bude vítězství muslimských radikálů.“

Je tedy v zájmu všech, které islám ohrožuje, odhalovat jeho pravou podstatu a povahu. Nezamlčovat jeho základní nekompatibilitu s lidskou přirozeností a přirozeným mravním řádem. Je to nejen v zájmu nemuslimů, ale i muslimů, kteří se do islámu narodili a nesmí ho opustit.

Úkolem dobrého pastýře je chránit ovce před vlkem. Aby to mohl dělat, musí bezpečně rozeznat i vlka navlečeného do roucha beránčího.

 

Julius Kahanec – CSI

 

Váš komentář ke článku

Komentář byl úspěšně odeslán.

Komentář byl úspěšně odeslán, bude zobrazen po ověření administrátorem.