18. března 2019

Nový začátek v Aleppu

Čtyři a půl roku bylo Aleppo dějištěm tvrdých bojů mezi syrskou armádou a islámskými rebely. Dva roky po vyhnání džihádistů se život pomalu vrací do původních kolejí. Bída obyvatel je ale veliká a za tohoto stavu je pomoc CSI a „Modrých dobrovolníků“ velmi důležitá.

obr.3-1

„Aleppo, naše město, leží v troskách. Hrozí, že se zadusí.“ Tak popisoval situaci ve městě jeden z Modrých v létě 2012. „Válka pronikla až do našich bytů. Všude vidíme prchající lidi, kteří bloudí po ulicích, veřejných parcích nebo pobořených školách.“
Syrského lékaře dr. Nabila Antakiho, spoluzakladatele Modrých, jsem potkal po jednom benefičním koncertě v Lausanne. Antaki popisuje, co jeho vlast v posledních letech prodělala: „Město mělo tehdy dvě části. Vláda kontrolovala západ, zatímco východ a jih byl v rukou rebelů. Během několika dnů hledalo půl milionu civilistů útočiště v západním Aleppu. Mnozí pokračovali dál na syrské pobřeží nebo hledali útočiště v zahraničí.
V této tíživé situaci založil Nabil Antaki, jeho žena Leyla a řádový kněz od Školských bratří Maristů Georges Sabé společenství Maristé – Modří. Své poslání vtělili do prohlášení: „Jsme solidární s utečenci a nejchudšími. Společně chceme mírnit bídu a probouzet v lidech naději.“

Konec zlého snu
23. prosince 2016 se chýlila noční můra obyvatel Aleppa ke konci“, napsal Antaki v jednom ze svých početných dopisů, které později vyšly v knižní formě. Poslední ozbrojené skupiny vzbouřenců byly evakuovány. Zmlkly bomby. Celé město žilo znovusjednocením. Ale za jakou cenu? Devastace východní části bylo katastrofální.
A jak vypadá Aleppo dnes? „Kdo dnes přijede do Aleppa, označí ho za krásné“, konstatoval Antaki při návštěvě Lausanne. Opravdu je to obrovský rozdíl! Kavárny v centru města jsou dnes plné. Elektřina je dodávána 14 až 15 hodin denně. Voda teče čtyři až pět dnů v týdnu. Trosky z ulic jsou odvezeny, chodníky jsou opět funkční. Veřejné osvětlení i semafory jsou v provozu. Konečně začalo i vyučování ve školách. Můžete vidět obyvatele, jak obnovují své domy. Lékař Nabil Antaki ale dílčí zlepšení přirovnává k plastické chirurgii, protože město potřebuje především celkovou obnovu.

Co chybí nejvíce 
Po delším pobytu v Aleppu shledáte, že situace je stále velmi těžká, především ekonomicky. Antaki odhaduje, že asi 80% rodin potřebuje pro přežití pomocné balíčky s potravinami a hygienickými potřebami. Nezaměstnanost je enormní a ceny se od počátku války zdesetinásobily. Především ale chybí slibovaná mezinárodní podpora stavební obnovy, neboť ji západní vlády podmiňují politickými změnami v Sýrii.
Hospodářské sankce situaci v Sýrii velice komplikují: „ Tyto sankce brání dovozu velmi mnoha důležitých surovin a léků,“ uvedl Antaki při svém vystoupení v Lausanne. Teoreticky byly sice léky ze sankcí vyňaty, ale skutečnost je jiná: „Jak můžeme léky dovážet, když exportní státy mají zakázány finanční operace se Sýrií?“

CSI pomáhá šířit novou naději
K Modým se dnes hlásí asi 100 dobrovolníků. V reakci na humanitární situaci bylo v průběhu posledních šesti let nastartováno 14 pomocných programů zaměřených na vzdělání, zdraví a pracovní příležitosti. CSI se jako partner Modrých angažuje v lékařské oblasti. CSI dále podporuje dva programy reintegrace v zaměstnání. Po šesti letech, kdy byly rodiny v Aleppu odkázány na humanitární pomoc, nastal čas, aby zase žily z plodů své práce“, vysvětluje Antaki. „Protože je nezaměstnanost příliš vysoká, rozhodli jsme se nabídnout lidem pracovní programy.“

Ze srdce
Tak se jmenuje nejnovější projekt, který podporuje CSI. Sestává z dílny, ve které se opravují použité oděvy a prodejního skladu. Zařízení vede Leyla Ataki, – Nabilova manželka. Zaměstnání v dílně našlo deset žen. V současnosti pracují pouze pro domácí trh, jelikož sankce neumožňují export.
Seroun je jedna z krejčových v ateliéru. Během války pečovala o dvě dcery a zkoušela kdeco. Jako krejčová si vydělala nějaké peníze. Její muž, lékárník, přišel za války o místo. Rodina bydlí v Al-Midan, v jedné z arménsko-křesťanských čtvrtí Aleppa, které byly válkou zasaženy. Dnes její manžel pracuje jako strojník. Seroun je šťastná, že může pracovat v krejčovské dílně. „Tento program mně přinesl pozitivní změny, nejen hmotné, ale také osobní. Moje sebevědomí narostlo, protože mohu přispět k zajištění rodiny“, sděluje přátelsky Johnu Eibnerovi, vedoucímu blízkovýchodního projektu CSI.

Job – mikro projekty pro nový start
Další pomocný projekt, který skrze Modré CSI podporuje, je Job. Anglický název pro zaměstnání asociuje jméno starozákonního Joba. V rámci projektu se školí dvacet vybraných účastníků. Během třítýdenního intenzivního kurzu se naučí vést vlastní obchod. Komise vybere nejlepší a nejperspektivnější projekty a přidělí jim startovní pomoc ve výši 3000 až 5000 franků (cca 70 – 110 tis. Kč). Realizace projektu je sledována poradcem.
Od počátku tohoto programu už CSI podporuje více než 20 drobných živností. Jednou z nich je elektro obchod Hashem a Zakaria, který se nachází ve východním Aleppu. Oba začínající podnikatelé jsou šťastni, protože jsou soběstační a mají naději, že uskuteční své velké plány do budoucna.

Komentáře k článku


The reCAPTCHA verification period has expired. Please reload the page.

Komentář byl úspěšně odeslán.

Der Kommentar wurde erfolgreich abgesendet, sobald er von einem Administrator verifiziert wurde, wird er hier angezeigt.