Při brutálním přepadení vesnice Chimene bojovníky teroristické organizace Boko Haram(BH) ztratila Mary Daniel (39) část své rodiny z očí. Před útoky Boko Haram musela několikrát utíkat. Po jejím manželovi i jejím dítěti není dodnes žádná stopa. Zástupce CSI se setkal s touto statečnou ženou v utečeneckém táboře v Maiduguri.
Při brutálním přepadení vesnice Chimene bojovníky teroristické organizace Boko Haram(BH) ztratila Mary Daniel (39) část své rodiny z očí. Před útoky Boko Haram musela několikrát utíkat. Po jejím manželovi i jejím dítěti není dodnes žádná stopa. Zástupce CSI se setkal s touto statečnou ženou v utečeneckém táboře v Maiduguri.
Vedoucí projektu CSI Nigerie Franco Majok chtěl do Maiduguri odcestovat už dříve, ale návštěva v tomto velkoměstě na severovýchodě země byla nebezpečná, protože BH kontrolovala místní letiště i příjezdové komunikace.Muslimské milice, které především ze severovýchodu rozšiřují strach a hrůzu, se pokoušejí dostat město pod svoji kontrolu. Když však nigerijská vláda v létě 2015 přeložila armádní ústředí, podařilo se postupně aktivity BH potlačit a situaci ve městě stabilizovat. Nyní je letiště opět přístupné. Zvlášť nebezpečná však zůstává situace pro křesťany a umírněné muslimy, kteří žijí v oblastech nekontrolovaných přímo armádou. Jejich vesnice jsou i nadále přepadávány BH. Záchranou při přepadení je jen útěk.
Žilo se nám dobře
Rodina Mary Daniel musela z Chinene (dvě hodiny jízdy autem z Maiduguri) uprchnout, když byla vesnice napadena BH. Ještě dnes jsou přijezdové cesty do vesnice blokovány BH. Franco Majok se s křesťankou setkal v únoru 2017 v uprchlickém táboře Křesťanské asociace Nigerie (KAN) v Maiduguri. “Měli jsme v Chinene velmi pěkný život. Jako selka jsem se starala o kuchyň. Prací na naší brusce jsme získávali dodatečný příjem, který umožňoval dětem školní docházku.“ říká Mary Daniel.
Dítě se při útěku těžce zranilo
V létě roku 2014 byla vesnice ve 3 hodiny odpoledne napadena bojovníky BH. Džihádisté vtrhli do vesnice a založili oheň. “Vypukla totální panika. Moje děti utíkaly s ostatními lidmi pryč, zatímco můj muž uprchl z vesnice sám. Já jsem si přivázala nejmladší dítě na záda a utíkala také pryč. Při tom jsem zakopla a upadla. Můj syn se těžce zranil”, popisuje žena děsivé momenty a dodává, že její nejmladší syn už nemohl vůbec jít.
Zoufalá Mary prchala dále se zraněným dítětem na zádech do nedalekých kopců. Tam živořila déle než měsíc spolu s dalšími křesťanskými běženci. „Neměli jsme nic k jídlu a živili jsme se divokým ovocem a bobulemi.“ Nesnesitelné podmínky donutily Mary pokračovat v útěku. Spolu s dalšími uprchlíky došla do města Madagali ve spolkovém státě Adamawa.
Veřejný park, kde spali první noc nebylo možné obsadit na delší čas. Proto Mary pokračovala dále do Maidugury, kde nalezla azyl v táboře KAN zřízeném společně katolickou a protestantskými církvemi.
Shledání v Kamerunu.
Rozdělení rodiny po přepadení ale nenechávalo Mary v klidu. Paprsek naděje přišel se zprávou jednoho obyvatele tábora, který ji sdělil, že její děti jsou v táboře v Kamerunu. Okamžitě se vydala na cestu do Kamerunu. „Tam jsem vzala svých šest dětí do náručí. Byla jsem tak vděčná. Bohužel se jedno dítě doposud nenašlo.“ říká Mary s radostí i slzami.
Se svými sedmi dětmi žije nyní opět v táboře pro uprchlíky v Maiduguri. Je ráda, že je na relativně bezpečném místě. Život zde však není jednoduchý. Prodejem nasbíraného palivového dříví se drží rodina při životě. Nezbývají žádné peníze na školu pro děti. Chybí jí také manžel, který je snad také v nějakém táboře v Kamerunu. „Od přepadení vesnice jsem ho už neviděla“. Musí se ale o děti starat sama a nemůže po něm pátrat.
Spolu s katolickou diecézí v Maiduguri podporuje CSI křesťany uprchlé z vesnic obsazených BH. Kromě jiného jim poskytuje potraviny a léky.
Zdroj: CSI
