Nad letošní zprávou The World Watch List organizace Open Doors
„Krev mučedníků je semenem nových křesťanů“ (Tertullianus)
Papež František v roce 2014 v rozhovoru pro list La Vanguardia řekl:
„Pronásledování křesťanů je starost, která se mne jako pastýře zblízka dotýká. Vím o pronásledování mnoho věcí, ale z opatrnosti je tu nechci vykládat, abych někoho nezranil. Na světě však existují místa, kde je zakázáno mít Bibli, nosit křížek nebo učit katechismus…Jednu skutečnost ovšem chci zdůraznit – jsem přesvědčen, že pronásledování křesťanů je dnes silnější než v prvních staletích církve. Je tu více křesťanských mučedníků než v oné době. A to není výmysl, nýbrž číselně doložený fakt.“
Po deseti letech od papežova výroku nezbývá než s bolestí konstatovat, že před deseti lety bylo pronásledování nejhorší v dějinách a nyní je ještě mnohem horší.
Organizace Open Doors zveřejnila svou každoroční zprávu o pronásledování křesťanů ve světě – The World Watch List. Jde o žebříček 50 zemí, ve kterých křesťané čelí nejextrémnějšímu pronásledování. V roce 2017 bylo pronásledovaných křesťanů 200 milionů, v současnosti je to více než 360 milionů.
V roce 1993 křesťané čelili vysoké až extrémní míře pronásledování ve 40 zemích. Toto číslo se téměř zdvojnásobilo na 76 zemí v roce 2023 a jen v padesáti zemích s nejhorším pronásledováním se s ním potýká 312 milionů křesťanů. Nestoupl jen počet darebných zemí, ale i míra a brutalita pronásledování v nich. Celosvětově čelí nějaké formě pronásledování každý sedmý křesťan, přičemž v Latinské Americe je to jeden z 15, v Africe každý pátý a v Asii dva z pěti křesťanů.
Papežská opatrnost při pojmenování příčin a zdrojů pronásledování je do jisté míry pochopitelná. Pravděpodobně nechce dráždit pronásledovatele k ještě větší zlobě. Jak to tedy je?
Hlavním motorem současného pronásledování je islám, jehož cílem je přivedení země/světa pod „Dům islámu“ prostřednictvím násilných i nenásilných aktů. I přes Deklaraci o lidském bratrství je z padesátky zemí s nejtvrdším pronásledování 39 zemí buď většinově islámských nebo jde o země poznamenané působením islámského radikalismu a terorismu. Z třinácti zemí, ve kterých je útlak extrémní, je 10 islámských.
Dalšími zdroji pronásledování převládajícími ve zbývajících jedenácti zemích v padesáti členném ostudném pořadí jsou:
– náboženský nacionalismus, kdy je vybrané náboženství definováno jako jediný základ národní identity (např. ideologie hindutva v Indii)
– kmenový antagonismus
– denominační protekcionismus, což česky znamená, že církve nechtějí dávat prostor křesťanům mimo strukturu nebo teologickou definici dané církve
– komunistický útlak vycházející z ideologie bojovného ateismu
– agresivní sekularismus – snaha vytlačit křesťanskou víru a hodnoty z veřejné i soukromé sféry
– organizovaný zločin
– totalitní paranoia která potlačuje všechny svobody včetně svobody vyznání a svědomí
Ostudným šampionem mezi zeměmi, kde je následování Krista životu nebezpečné, je už dlouhé roky Severní Korea. Totalitní útlak je ve stalinském skanzenu po všech stránkách extrémní a tresty i za nepatrné projevy křesťanství drakonické.
Na druhém místě se drží Somálsko s výrazným růstem násilí. Islámští militanti (Aš Šabáb) se stále více zaměřují na vyhledávání a vraždění křesťanských vůdců. Dokonce i podezření z konverze od islámu je životu nebezpečné.
Libye zaujala třetí místo kvůli rostoucímu tlaku a násilí umožněnému absencí jediné centrální vlády, která by v zemi nastolila právo a pořádek. Křesťané v arabských zemích říkávají, že „raději sto let diktatury, než jeden den bezvládí“, což se potvrdilo nejen v Libyi, ale v rámci „Arabského jara“ také v Egyptě, Sýrii a Iráku.
Ve čtvrté Eritrei je tlak na křesťany i nadále extrémní, přičemž nejsilnějším zdrojem útlaku je pronásledování ze strany vlády.
Navzdory propadu o dvě místa v žebříčku World Watch List pro rok 2024 se situace v Jemenu téměř nezměnila a křesťan je pod extrémním tlakem ve všech sférách života. Jemenští křesťané čelí porušování náboženské svobody ze strany rodin a úřadů (jak oficiálních orgánů, tak hútíjských povstalců ovládajících třetinu země), jakož i ze strany radikálních islámských skupin.
V Nigérii jsou křesťané a jejich komunity v mnoha částech země nadále napadáni radikálními islámskými teroristy (Boko Haram) a různými banditskými skupinami (muslimové z kmene Fulbů), přičemž počet křesťanů zavražděných pro víru je právě v Nigérii nejvyšší.
Podobně nepolevuje násilí proti křesťanům v Pákistánu. Zákony o „rouhání“ stojí za pogromy na křesťany (v Jaranwala v srpnu 2023 bylo vypáleno nebo poškozeno až 21 kostelů a stovky křesťanů byly nuceny uprchnout ze svých domovů) a za vězněním desítek křesťanů, ale i muslimů. Navzdory sílícímu násilí byly zákony o rouhání ještě zpřísněny. Aby toho nebylo málo, jsou křesťanské dívky častou obětí únosů, nucených konverzí a sňatků a mnoho křesťanských rodin otročí v primitivních cihelnách.
V Súdánu, kde křesťanské komunity čelí různým formám pronásledování (zejména křesťanští konvertité od islámu), došlo v loňském roce s vypuknutím občanské války k výraznému nárůstu násilí vůči křesťanům.
V Íránu zůstává tlak extrémní prakticky ve všech oblastech života.
Afghánistán se drží v první desítce. Tlak byl extrémní ve všech sférách života, zpráv o násilných činech proti křesťanům ale ubylo.
Na jedenáctém místě je pak Indie, kde s rostoucím vlivem hinduistických nacionalistů roste počet útoků na křesťany, náboženské vůdce, sbory a farnosti.
Ačkoliv fenomén pronásledování křesťanů dosáhl obludných rozměrů (80% všech lidí pronásledovaných ve světě pro víru jsou křesťané), neuvidíte v žádném městě křesťanského Západu demonstrace alespoň vzdáleně mohutností připomínající vlnu protiizraelských a propalestinských kraválů. V Nigérii bylo zavražděno jen během dvou vánočních dnů rukou muslimských banditů 200 křesťanů – především žen, dětí a starců – ale do ulic nevyšel nikdo a od vrcholných představitelů Západu se nanejvýš dočkáte varování před údajně rostoucí „islamofobií“. Je tedy na nás, abychom se důrazněji pronásledovaných křesťanů zastávali a pamatovali na ně v modlitbách.
Julius Kahanec
dobrovolný spolupracovník Křesťanské mezinárodní solidarity CSI CS
psáno pro Katolické noviny
