Srí Lanka: Utrpení pět let po velikonočních útocích

​

Série útoků džihádistů na Boží hod velikonoční 21. dubna 2019 měla jediný cíl: zavraždit co nejvíce lidí. Během snídaně se vplížili do hotelových restaurací a během bohoslužby do plných kostelů, kde se pak odpálili. V Kolombu, Negombu a na východním pobřeží v Batticaloa za sebou zanechali nepředstavitelné utrpení. Zatímco vlna celosvětového zděšení a účasti po útocích již dávno opadla, CSI i po pěti letech stále pomáhá obětem.

Cheliyan Ithayamatan seděl se svými dvěma syny v přední části evangelického kostela Sion, zatímco jeho žena Anulekha pomáhala s recepcí. Sebevražedný atentátník odpálil bombu přímo u vchodu. Vypukl oheň, kouř a chaos. Zemřelo 27 lidí a více než 100 bylo zraněno. Cheliyan poslal své syny domů. Nakonec našel svou ženu ležet vedle vchodu v kaluži krve. „Sedl jsem si vedle ní a pomyslel si: teď zemřeme,“ řekl lidem z CSI.

Zranění hlavy

Manželé bohudík nezemřeli, ale pět roků, které uběhly od útoku, bylo nesmírně obtížných. Střepiny bomby zasáhly Anulekhu do hlavy a utrhly jí kus lebky. Absolvovala sérii náročných operací, při kterých ji byla implantována  umělá kost. Anulekha je upoutána na lůžko, má poškozený mozek, je ochrnutá na polovinu těla a musí být uměle vyživována. Po měsících fyzioterapie může zvedat levou ruku a usmívá se na návštěvníky.

CSI hradí náklady na operace, fyzioterapii a domácí péči. To, že na ni neznámí lidé myslí, znamená pro Cheliyana hodně. Přes den k ní dochází pečovatelka a po práci přebírá péči o nemohoucí manželku  Cheliyan. A jeho největší přání? „Aby se moje žena uzdravila, Vím, že naše plány nejsou vždy plány Božími“, říká  Cheliyan a v očích má slzy.

Bomba vybuchla v dětské skupině

Jevanthimala ovdověla před sedmi lety. Jako samoživitelka musí pracovat i v neděli.  Tak tomu bylo i o Velikonocích před pěti lety. Tehdy osmiletou dceru Kišani tedy doprovodila do nedělní školy a pokračovala do práce v obchodním centru. V momentu výbuchu nálože si Kišani hrála s ostatními dětmi na dvoře kostela. Mnohé děti zemřely, Kišani zasáhla střepina do pravého ramene a ruka ochrnula. Zraněná dívka byla převezena do Kolomba na první operaci.

Následovala intenzivní fyzioterapie. Pravou paží sice hýbe, ale neovládá ji. Tři měsíce po útoku se Kišani poprvé vrátila do školy. S velkým odhodláním se naučila psát levou rukou a dokonce složila zkoušku, která jí umožnila postoupit na střední školu. Jeyanthimala opustila zaměstnání a s šicím strojem od CSI se vypracovala na švadlenu s vynikající pověstí.

Především se ale může více věnovat své dceři. „Jsem vděčná za pomoc, kterou s dcerou dostáváme“, říká. Lékaři se naděje na záchranu Kišaniny pravé ruky nevzdali a dvanáctiletou dívku čeká další operace.

CSI –  Rolf Höneisen